(Baxter Dmitrij, The People’s Voice) Klaus Schwab a Svetové ekonomické fórum (WEF) budúci týždeň organizujú nácvik reakcie na záhadnú „chorobu X“, o ktorej tvrdia, že si vyžiada až „20-krát viac obetí ako pandémia covidu“.
Podľa WEF sa na stretnutí, ktoré začína 17. januára 2024, budú zaoberať úsilím potrebným na prípravu zdravotnej starostlivosti kvôli „viacerým výzvam, ktoré nás čakajú“.
Na webovej stránke Svetového ekonomického fóra o nadchádzajúcom pandemickom cvičení je uvedené nasledovné varovanie:
„Vzhľadom na čerstvé varovania Svetovej zdravotníckej organizácie (WHO), že neznáma „choroba X“ môže mať za následok 20-krát viac úmrtí ako pandémia koronavírusu, aké nové úsilie je potrebné?“
Status stránky „Shadow of Ezra“ na sociálnej sieti X (bývalý Twitter) píše, že Klaus Schwab a Svetové ekonomické fórum vykonajú cvičenie k „chorobe X“ ako súčasť svojho výročného stretnutia v Davose konanom od 17. januára 2024:
Na budúcotýždňovom Svetovom ekonomickom fóre v Davose, švajčiarskom lyžiarskom stredisku slúžiacom ako brloh globalistov, sa okrem iných majú zúčastniť aj americký minister zahraničných vecí Antony Blinken, francúzsky prezident Emmanuel Macron a kľúčoví lídri Blízkeho východu.
Organizátori oznámili, že na mieste budú aj generálny tajomník OSN Antonio Guterres, eurokomisárka Ursula Von der Leyenová a viac ako 40 ministrov zahraničných vecí.
Cvičenie WEF ohľadne „choroby X“ pripomína udalosť „Event 201“. Išlo tiež o cvičenie pripravenosti na pandémiu koronavírusu, ktoré sa uskutočnilo v októbri 2019 pod záštitou Svetového ekonomického fóra a Nadácie Billa a Melindy Gatesovcov.
Na podujatí Event 201 za zúčastnili obvyklí podozriví zloduchovia, vrátane Svetovej zdravotníckej organizácie, čínskeho úradu verejného zdravotníctva, Anthonyho Fauciho (americký Mikas) a ďalších.
Načasovanie bolo vynikajúce. Pandémia Covidu-19 sa začala len niekoľko týždňov po cvičení a pokračovala presne tak, ako to účastníci cvičenia predpovedali. Globalistická elita bola doslova v siedmom nebi. Svetové ekonomické fórum nedokázalo odolať chválospevom o vzniknutej situácii a ospevovaniu „brutálne efektívnych“ lockdownov.
Priemerný človek bol však vydesený a úplne sa podriadil dodržiavaniu nariadení hlásaných médiami hlavného prúdu, ktoré nehanebne slúžili ako predajné šľapky elity.
Ľudí zamkli doma, potrestali, strašili, stresovali, obmedzili im zdravotnú starostlivosť, zbedačili ich a nútili do očkovania. Ekonomické dôsledky pre bežných ľudí boli katastrofálne a stále narastajú.
Necháme sa globalistami oklamať znova alebo sa tentokrát postavíme na tvrdý odpor?
Dorothee Beckerová je vyškolená „pastoračná poradkyňa“ a „vedúca cirkvi“ v Bazileji. Sama sa však už nazýva aj „farárkou“. Je zároveň aj teologičkou a zaviazala sa, že bude podporovať svätenie žien. A aké sú jej úlohy vo farnosti? O tom porozprávala nadšeným čitateľom liberálneho portálu Katholisch.de:
„Som predovšetkým pastorka a kontaktná osoba pre ľudí v našej farnosti. To znamená, že preberám najmä pastoračné úlohy a sprevádzam ľudí. Zariaďujem slávnosti svätého prijímania, krstiny, pohreby a robím krstné a pohrebné rozhovory. Toto je jedna z našich povinností ako cirkevných vodcov. Tieto pastoračné úlohy sú mi veľmi blízke a považujem za veľmi užitočné, že sa toho všetkého môžem ujať sama ako farárka.“ (!)
Niekto by mohol nadobudnúť dojem, že Bazilej je niečo na spôsob amazonského pralesa, kde na kňaza nenatrafíte ani po niekoľkodňovom putovaní, avšak pani farárka sa zdôveruje:
„Členovia farskej rady ma podporujú v otázkach zamestnania a financií. V mojom tíme sú aj hlavný kňaz (!), dve sekretárky, teológ, sociálny pracovník, cirkevný hudobník, správca a sakristiánka.“
Takže pani farárka má „svoj tím“, v ktorom je „aj kňaz“. Výborne, dúfajme, že kňaz poslúcha súdružku farárku na slovo. Synodálna cesta sa nám evidentne úspešne rozbieha, a keď všetko pôjde podľa plánu, možno sa dožijeme aj toho, že pastorka a kňažka bude jedna a tá istá osoba. A pani farárka sa už chystá:
„…a potom je tu ďalší asistujúci kňaz, ktorý je jezuita. Pravidelne dvakrát do mesiaca cez víkend prichádza do nášho kostola, aby s nami slávil Eucharistiu. Od tohto kňaza sa žiada aj spoveď a pomazanie chorých. Pre mňa by však niektoré veci uľahčilo, keby som mohla udeľovať pomazanie nemocných ja sama. Keď sprevádzam ľudí a oni zomierajú, zvyčajne sa musím poradiť s kňazom. Nemyslím si však, že toto je potrebné, pretože už som tam a poznám ľudí lepšie.“
Krsty už však zvláda:
„Áno, ako cirkevná vedúca mám aj mimoriadny mandát na krst „missio canonica“, tzn. biskupský mandát na túto službu.“
…a plánuje ísť ešte ďalej. Založila organizáciu Iniciatíva Junia, ktorá usiluje o svätenie žien:
„My ženy z Iniciatívy Junia sa zaväzujeme zabezpečiť, aby ženy a muži boli vysvätení pre sviatostnú službu, bez ohľadu na pohlavie a životný štýl. Ide nám o zmenu podmienok prijatia do kňazskej služby. Chceme rovnaké práva pre ženy a ženatých mužov, ktorí sa cítia byť povolaní do kňazskej služby. Do istej miery nám ide o zmenu obrazu kňazov a tiež o zrušenie klerikalizmu, ktorý opakovane odsudzuje aj pápež František, aby sa skončilo klerikálne zneužívanie moci a vyzdvihovanie kňazstva.“
Na otázku, či chce byť kňažkou, odpovedá:
„Každý pokrstený je pomazaný krizmou a je mu udelená kňazská dôstojnosť pri krste. Pred niekoľkými rokmi som hovorila s kolegom (?) kňazom o možnosti stať sa diakonkou. A tento kolega mi povedal niečo, na čo som si dovtedy netrúfala pomyslieť: Vidím ťa ako kňažku. To, že mi to sľúbil, bolo pre mňa impulzom, aby som sa hlbšie zamyslela nad touto formou povolania, ktorú som hlboko v sebe pociťovala už dlhší čas. A áno, verím, že my všetci, ktorí pracujeme v Cirkvi s ľuďmi a pre ľudí, sme kňazskými služobníkmi, mužmi i ženami. Už tam nemôže byť rozdiel.“
… a na záver ešte linky na článok, aby si čitatelia mohli pozrieť fotografie:
Katolícka Cirkev pod vedením pápeža Františka možno stojí pred zavedením najrevolučnejších zmien vo svojej histórii. Hoci sa pokusy o zavádzanie žien kňažiek, prijímania pre rozvedených a znovu zosobášených, či dokonca manželstiev homosexuálov prezentujú ako akýsi „prirodzený vývoj“, v skutočnosti existovala skupina vplyvných prelátov, ktorá túžila zavádzať takéto a podobné zmeny v Cirkvi už od 90. rokov. Skupina je známa ako „St. Gallenská mafia“ a jej existenciu priznali novinári, St. Gallenská arcidiecéza, či dokonca samotní jej členovia.
Zdroj: wikimedia commons
Veľká päťka
Jadro St. Gallenskej mafie tvorilo niekoľko prelátov: ide o Carla Mariu Martiniho – zakladateľa a hlavu celej skupiny; ďalej Cormaca Murphyho O’Connora, Achilleho Silvestriniho, Waltera Kaspera a konečne Godfrieda Danneelsa, ktorý St. Gallenskú skupinu vo svojich memoároch nazval „mafia“. Keďže išlo o akúsi neformálnu skupinu niekoľkých mocných jednotlivcov, mimoriadne dôležité sú charaktery týchto postáv, ktoré si na nasledujúcich riadkoch bližšie predstavíme. Mimochodom, všetci uvedení preláti boli vymenovaní za kardinálov.
St. Gallenskú mafiu v roku 1996 „založil“ vplyvný milánsky kardinál Carlo Maria Martini. Skupina bola duchovnou dedičkou skoršej skupiny ešte z 80. rokov s názvom „Konferencia biskupskej rady Európy“, na čele ktorej stál taktiež Martini – až kým ho Ján Pavol II. začiatkom 90. rokov neodstavil z jej vedenia. Nová skupina sa začala stretávať v mestečku na severovýchode Švajčiarska, podľa ktorého dostala svoje pomenovanie. Stretávala sa neverejne, zväčša raz do roka. Stretnutia prebiehali takým spôsobom, že vždy jeden z účastníkov mal nejakú vlastnú prednášku, o ktorej sa potom diskutovalo. Vo všeobecnosti sa dá povedať, že hlavným cieľom skupiny bolo zvolenie liberálne zmýšľajúceho pápeža. Avšak sú to práve charaktery postáv, ktoré nám dávajú presnejší obraz o tom, aké konkrétnejšie témy sa na povestných st. gallenských stretnutiach asi preberali.
Danneels a Kasper
Začnime Godfriedom Danneelsom (arcibiskup Bruselu, †2019), zdiskreditovaným belgickým kardinálom, ktorý sa odmietol zúčastniť na Benediktovej slávnostnej večeri pri príležitosti jeho zvolenia za pápeža, no po zvolení Františka bol priamo s novým pápežom na balkóne Svätopeterskej baziliky. Danneels bol známy svojou inteligenciou, diplomatickými schopnosťami a liberálnymi náhľadmi na ľudskú sexualitu.
Americký vatikanista Edward Pentin zhrnul jeho kariéru „duchovného“ takto:, „V roku 1990 radil belgickému kráľovi podpísať potratový zákon; obeti klerikálneho sexuálneho zneužívania povedal, aby bola ticho; odmietol zakázať pornografické „vzdelávacie“ materiály na belgických katolíckych školách. Raz sa vyjadril, že „homosexuálne manželstvo je pozitívny vývoj“ a zablahoželal belgickému parlamentu k prijatiu homosexuálneho „manželstva“. (Still Controversial: Cardinal Danneels and the Conclave of 2005. In: National Catholic Register)
New York Times poznamenal, že existujú nahrávky z roku 2010, na ktorých počuť Danneelsa, ako obeti zneužívania hovorí, že s obvinením voči istému biskupovi má počkať ešte rok, kým onen biskup nepôjde do dôchodku. Po zverejnení nahrávky bol vyšetrovaný políciou a jeho dom bol prehľadaný. Napriek škandálom ho pápež František pozval na svoje dve synody biskupov o rodine v rokoch 2014 a 2015.
Zvolenie Františka. Kardinál Danneels je druhý sprava. zdroj: catholicvs.blogspot.com
Kardinál Walter Kasper (bývalý prezident Pápežskej rady pre podporu jednoty kresťanov, stále žije) nie je až takou temnou figúrou. Namiesto redefinovania človeka sa však zameral na redefinovanie Boha. V roku 1967 mladý Kasper napísal v eseji s názvom Boh a dejiny, že „Boh povýšený nad svet a dejiny ako nemenná bytosť je urážkou človeka… (!) Musíme vzdorovať takémuto Bohu… Vôbec nie je Bohom, ale skôr úbohou modlou…“ (MELONI: St. Gallen Mafia). Myšlienku v jemnejšej forme zopakoval aj vo svojej knihe z roku 2013 Mercy: The Essence of the Gospel and the Key to the Christian Life (Paulist Press, 2014).
Uvádza sa tiež, že spolu s Danneelsom pretláčali ideu, aby rozvedení a znovu zosobášení mohli chodiť na sv. prijímanie a pre túto myšlienku tvorili akýsi spoločný front.
Silvestrini a Murphy O’Connor
Achille Silvestrini (vatikánsky diplomat, †2019) sa označuje za taktického génia skupiny, ktorý sa postupne predral až na jej čelo. Životopisec Godfrieda Danneelsa píše: „Keď prišiel Silvestrini (do St. Gallenskej mafie), skupina dostala viac taktický a strategický charakter – začala sa pripravovať na (voľbu) nového pápeža.“
Kým Silvestrini pôsobí ako tichý technokrat, ďalší v poradí, Cormac Murphy O’Connor (westminsterský arcibiskup, †2017), bol doslova rockovou hviezdou a to zvlášť doma v Británii. Encyklopédia Britannica Murphyho O’Connora označila za „najprominentnejšieho katolíka Británie“. V St. Gallenskej mafii bol hlavným „ekumenistom“. Portál Crux o ňom uviedol:
„Murphy O‘Connor bol v Británii veľmi známou verejnou postavou. Mal priateľský vzťah s canterburským arcibiskupom… Pravidelne sa stretával s moslimskými vodcami a veril, že sa môžu poučiť z katolíckej skúsenosti s integráciou do britskej spoločnosti po dlhom období marginalizácie. V roku 2006 predsedal aj prvej omši migrantov vo Westminsterskej katedrále, ktorá sa stala každoročnou záležitosťou.“
Murphy O’Connor bol posmrtne v roku 2018 troma osobami (separátne) obvinený z toho, že ich v detstve zneužíval. Britská polícia zamietla všetky tri obvinenia ako neopodstatnené a cirkevné vyšetrovanie zastavil aj Vatikán. Isté však je, že Murphy O’Connor menoval v 80. rokoch kňaza, ktorý sa mu vyznal z pedofílie, za kaplána na Gatwickom letisku. Kňaz zneužil dieťa aj na svojom novom pracovisku. (Cardinal Murphy-O’Connor’s regret at mishandling of abusive priest. In: The Tablet)
Martini
Carlo Maria Martini (arcibiskup Milána, †2012). Zakladateľ a hlava St. Gallenskej mafie, ktorú videl ako výťah k pápežstvu a nositeľku „zmien“ v Cirkvi. Celkom určite by bol výrazným kandidátom na pápeža, keby mu neboli diagnostikovali Parkinsonovu chorobu. A tak aj britský The Guardian o ňom napísal:
„Pre mnohých katolíkov, ktorí si želajú dôkladnú reformu najmä v postoji ich Cirkvi ku gender a sexualite, bol najlepším pápežom, akého nikdy nemali.“
Začiatkom 80. rokov bol menovaný za arcibiskupa Milána a z tejto pozície pôsobil ako „liberálna protiváha“ Jánovi Pavlovi II. Jeho „špecialitou“ v mafii bolo lobovanie za „permanentnú synodalitu“, ktorá by v podstate nahradila III. vatikánsky koncil a sústavne pretláčala v Cirkvi liberálne témy. Pozitívne sa vyjadril o zavedení „diakoniek“, propagoval cirkevné povolenie antikoncepcie, prijímanie pre rozvedených a znovu zosobášených. New York Times o ňom referoval takto:
„Ešte pozoruhodnejšie je, že v tej istej výmene názorov charakterizoval legalizáciu potratov ako „pozitívny“ vývoj, keďže môže „znížiť alebo odstrániť“ nelegálne potraty. Dodal však, že dostupnosť legálneho potratu by sa nemala vykladať ako „licencia na zabíjanie“. (Cardinal Carlo Martini, Papal Contender, Dies at 85. In: New York Times)
Kardinál Martini na Svetovom ekonomickom fóre. Vedľa neho v strede stojí mnohými obdivovaný i nenávidený Klaus Schwab. zdroj: flickr.com
Rovnako tak vyjadril vieru v právo na eutanáziu. A to možno preto, že sám neveril v posmrtný život, aký katolícka viera vždy vyučovala. „Áno, peklo existuje, ale nikto v ňom nie je,“ cituje jeho slová portál LifeSite News. Dokonca vyhlásil, že Boh duše ľudí ako boli Hitler či Lenin po smrti rozpustil! Vskutku, venoval sa celej škále problematík: bol za prijímanie ženatých mužov za kňazov, mimoriadne skritizoval bulu pápeža Pavla VI. Humanae Vitae, o ktorej povedal, že spôsobila „obrovskú škodu“. Legendárny sa však stal predovšetkým posledný rozhovor pred jeho smrťou v roku 2012. Portál BBC uvádza:
„Taliansky kardinál Carlo Maria Martini opísal rímskokatolícku Cirkev ako „200 rokov pozadu“ za dobou… A rada, ktorú zanecháva, aby Cirkev prekonala svoju únavu, je „začať s radikálnou zmenou, počnúc pápežom a biskupmi. Pedofilné škandály nás zaväzujú k tomu, aby sme sa vydali na cestu premeny,“ (Cardinal Carlo Martini says Church „200 years behind“.In: bbc.com)
Konkláve 2005
Vráťme sa teraz späť k mafii. Píše sa rok 2002 a St. Gallenská mafia sa pod duom Martini-Silvestrini pripravuje na voľbu následníka Jána Pavla II. Poľský pápež trpí Parkinsonovou chorobou a už dlho žiť nebude – to vedeli všetci. Kto by ale mohol byť vhodným kandidátom na uprázdnený stolec? Skupina vždy vnímala Martiniho ako nádejného kandidáta na liberálneho pápeža. Ale aj milánskemu arcibiskupovi diagnostikovali tú istú chorobu. Členovia mafie sa museli rozhliadnuť mimo svoj kruh.
Ako hovorí oficiálny životopisec pápeža Františka Austen Ivereigh vo svojej knihe Pápež reformátor, niektorí členovia skupiny si začali všímať kardinála z Buenos Aires, Jorge Maria Bergoglia. Bergoglio bol však pre celú Európu veľkou záhadou – väčšina tunajších kardinálov ho ešte okolo roku 2000 považovala za konzervatívneho. Skupine napriek tomu ulahodili viaceré Bergogliove vyjadrenia o potrebe „decentralizácie“ Cirkvi. Treba však povedať, že St. Gallenská mafia nebola ani tak pro-bergogliovská, ako bola hlavne proti-ratzingerovská. Skupina skrátka hľadala kohokoľvek nekonzervatívneho, kto by mal reálnu šancu poraziť kardinála Ratzingera – pravú ruku Jána Pavla II. a teda akéhosi jeho „prirodzeného nástupcu“.
V roku 2005 však predsa len zvíťazil kardinál Ratzinger. Členovia mafie vnímali voľbu Benedikta za svoju osobnú porážku a v roku 2006 svoj „diskusný (a lobistický) klub“ oficiálne rozpustili.
Konkláve 2013
Jednotlivých členov rozpustenej skupiny – pravda, podľa ich vlastných slov – šokovalo Benediktovo odstúpenie. Treba podotknúť, že Martini už bol po smrti. Máme však indície, že niektorí konali v prospech kardinála Bergoglia minimálne po samostatnej línii.
Podľa britského liberálne orientovaného katolíckeho týždenníka The Tablet napríklad len pár dní pred konkláve spolu v jednej rímskej reštaurácii večerali kardinál Bergoglio s kardinálom Murphy O’Connorom (Kingmaker Suppers.In: The Tablet, august 2013). Avšak ešte zaujímavejšiu správu priniesol britský liberálny denník The Guardian. Ten uvádza:
„Niekoľko mesiacov po svojom zvolení sa bývalý kardinál Jose Mario Bergoglio staval s pocitom nadnesenosti k príspevku Murphy O‘Connora, keď sa spolu stretli na pápežskej audiencii. Pápež ukázal na svojho starého priateľa a povedal: „Za to môžeš ty!“ (Cardinal Cormac Murphy-O’Connor obituary.In: The Guardian)
Noviny ďalej upozorňujú, že britský kardinál mal už viac ako 80 rokov, takže voľby sa osobne nemohol zúčastniť, avšak mohol sa zúčastniť „predbežných diskusií“. Veľavravné je aj spomenuté gesto, že na balkóne Baziliky sv. Petra bol medzi kardinálmi sprevádzajúcimi nového pápeža aj kardinál Danneels, len pred troma rokmi vyšetrovaný belgickou políciou…
Ciele St. Gallenskej mafie
Aké boli teda ciele St. Gallenskej mafie? Podľa toho, čo dnes vieme, ich možno rozdeliť do dvoch skupín: na krátkodobé a dlhodobé. Krátkodobým cieľom okolo roku 2000 – v čase jej najvyššej činnosti – bolo zvolenie liberálneho pápeža, respektíve nezvolenie za pápeža kardinála Ratzingera. To sa nepodarilo.
A k dlhodobým cieľom zrejme patrili túžby jednotlivých členov mafie, o ktorých toľko diskutovali, ktoré propagovali a na ktorých pracovali. Bude preto zaujímavé sledovať aj súčasnú Synodu o synodalite, či náhodou nevojde do dejín ako akási oneskorená „St. Gallenská synoda“.
Posledních asi 10 let se již George Soros účastnil většiny akcí v doprovodu syna Alexandra, stále častěji však jeho nejmladší syn svého otce zastupuje sám.
Alexander Soros bude skutečně platným nástupcem svého otce, ale i symbolem současné vládnoucí ideologie, neboť on sám se hlásí do LGBTQIA komunity.
Soros se podle všeho účastnil setkání s různými evropskými politiky, se kterými zřejmě uzavíral zákulisní dohody. V Davosu totiž není příliš důležité to, co je na oficiálním programu, ale to nejdůležitější probíhá v pozadí.
Soros se zatím sešel s vrcholnými politiky z Německa, Moldavska a Litvy.
Alexander Soros je názorově ještě mnohem radikálnější než jeho otec, takže pokud již tímto přebírá zcela oficiálně jeho agendu, tak je jisté, že rodina Sorosových bude v podvratné činnosti pokračovat.
Soros se velmi rád chlubí svým černým přítelem:
Nerozlučný společník Alexe Sorose Maxwell Osborne je uznávaný módní návrhář a politický aktivista. Oba rádi cestují po světě jako nerozluční milovníci homoerotiky a zveřejňují stovky fotek a videí. Provokativní obrázky svědčí o úzkém a extrémně hlubokém spojení mezi muži, o čemž svědčí společná postelová fotka (leden 2019).
Soros mladší má také čilé kontakty s Clintonovou a Obamou:
Je dobře známo, že jeho otec George je štědrým finančníkem Demokratické strany, v každé předvolební kampani je tradičně největším dárcem strany.
Soros a Osborne samozřejmě bojují za otevřené hranice do Evropy: Ve zveřejněných videích proto nabádají migranty, kteří si údajně zaslouží lepší osud, aby okamžitě odcestovali do Evropy.
Několikrát do roka navštěvují tábory pro migranty a organizují charitativní akce a luxusní párty v New Yorku, které stojí desítky tisíc dolarů. Mezi tamní smetánkou jsou oba považováni za bohaté „krále večírků“, playboye a velké přátele amerických hvězd.
Když Alexander Soros a Maxwell Osborne přijedou do Budapešti učit Sorosovy aktivisty, často tráví noci v prezidentském apartmá nejdražšího budapešťského hotelu „Four Seasons“, kde stojí nocleh kolem 5500 EUR.
Všechny své milostné eskapády odvážně ukazují celému světu. V jedné ze svých zpráv na Instagramu a Twitteru dávali tipy, jak se „dostat někomu za záda“.
V New Yorku jednou uspořádali oba příznivci migrace multikulturní ples za vstupné 500 000 dolarů: Maxwell (vlevo) zvolil vskutku vhodný kostým. Všimněte si také gesta rukou jeho muslimského partnera (symbol džihádu):
Také zveřejnili snímky nádherného budapešťského panoramatu a samozřejmě jejich společné intimní fotky. Jako vždy vypadají tak šťastně.
Do Budapešti jezdil velmi často v době, kdy tam byla Sorosova Středoevropská univerzita (CEO). Poté, co se univerzita přestěhovala do Vídně, je vidět mnohem častěji v rakouském hlavním městě…
Zatímco většina zemí postupně zapomíná na dva roky trvající zločiny vlád i takzvaných „odborníků,“ o nichž se nyní již ví, že konali na základě jednotných instrukcí (a rozhodně ne v zájmu občanů), tak v některých zemích je tlak na potrestání viníků tak velký, že se již rozbíhají soudní procesy.
O situaci v Holandsku, kde by měli za pár týdnů někteří politici stanout před soudem, jsem se zde již zmínila. Další zemí, kde se nyní řeší potrestání viníků zločinů uplynulých let, je Švýcarsko. Zde jdou pro změnu před soud ti, kdo nutili miliony Švýcarů do aplikace experimentálních genových injekcí.
Pro švýcarský lékový úřad Swissmedic a všechny, kdo tlačili na vakcinaci, by to nyní mohlo být velmi nepříjemné: Šest lidí poškozených očkováním proti Covidu a několik dalších lidí podalo trestní oznámení. Tým právníků a vědců sestavil obsáhlou zprávu, v níž uvádí přibližně 1200 důkazů a zpřístupnil je veřejnosti. Cíl: zabránit tomu, aby ještě více lidí bylo poškozeno genovými injekcemi s jejich četnými vedlejšími účinky.
Nahlášené osoby jsou obviněny mj. ze závažného a trvalého porušování základních farmaceutických právních povinností při náležité péči (platí presumpce neviny). Na základě komplexních vědeckých důkazů říká, že švýcarský lékový úřad vytvořil riziko pro veřejné zdraví, které výrazně převyšuje riziko SARS-CoV-2.
Úřad schválil nová genová terapeutika, ačkoli minimální požadavky požadované zákonem nebyly nikdy splněny: Dosud chyběl spolehlivý důkaz o střednědobé až dlouhodobé účinnosti vakcín a ještě před schválením byly provedeny studie na zvířatech, které upozornily na značná rizika přípravků.
Swissmedic také nedokázal dostatečně minimalizovat významná rizika spojená se schválením a účinně chránit zdraví spotřebitelů. Navzdory jasným rizikovým indikacím bylo vydáno doporučení očkování pro těhotné ženy. Monitorování rizik úřadem je obecně kritizováno jako nedbalé. Veřejnost byla uvedena v omyl neúplnými a nepravdivými informacemi o skutečném poměru přínosů a rizik tzv. očkování: Swissmedic akceptoval nesprávná lékařská rozhodnutí.
Trestní oznámení bylo podáno 14. července, úřady ale zatím nereagovaly. Právníci žalobců proto včera v pondělí uspořádali tiskovou konferenci: Veřejné zdraví vidí jako akutní hrozbu. V průběhu konference bylo nejen poukázáno na to, že preparáty mRNA ve skutečnosti nejsou vakcíny, ale také na to, že „očkování“ neovlivnilo pozitivně průběh pandemie ani nezabránilo úmrtím.
Místo tohoŠvýcarsko také vykazuje znepokojivou nadměrnou úmrtnost a pokračující pokles živě narozených dětí – obojí by mohlo souviset s injekcemi mRNA. K tomu se přidává rostoucí databáze vážných poškození vakcínami. S odkazem na Prof. Dr. Dr Martina Haditsche varuje, že na každý milion podaných očkování proti Covidu připadá 40krát více úmrtí než u vakcín proti chřipce.
Mimo dalších obětí genové terapie byly popsány i případy tří lidí, kteří utrpěli přetrvávající zdravotní poškození po injekci Covid:
TJ (45 let) musela být ihned po 3. očkování hospitalizována. Krátce nato diagnóza zněla: těžká revmatoidní artritida spolu s dalšími příznaky. Od té doby je úřednice odkázána na invalidní vozík a je schopna pracovat pouze 50 % času. Bezprostředně po druhém očkování Rosanna K. (28 let) trpěla těžkými epizodami horečky, dušností a mdlobami. Zhruba 6 měsíců se o ni její matka musela starat kvůli chronickému únavovému syndromu, horečce a difuzním bolestem a nebyla již schopna plnit své povinnosti matky a letušky. Samantha K. (19) trénovala v nejvyšší lize ledního hokeje až do očkování Pfizer v lednu 2021. Ihned po druhém očkování se dostavily bolesti hlavy a ztráta koncentrace.
Právní tým také poukazuje na to, že postupem času stále více skupin obyvatel dostávalo nové varovné signály, které Swissmedic evidentně ignoroval:
Přes to všechno se nezlepšilo sledování nežádoucích účinků, veřejnost nebyla informována o bezpečnostních rizicích a nebyla omezena schvalování přípravků. Rozsah trestněprávního zavinění úřadu se tak průběžně zvyšoval.
Swissmedic šířil a udržoval nesprávné informace o výhodách a rizicích vakcín Covid po dobu přibližně 2 let. Tyto nepravdivé informace byly zavádějící pro obyvatelstvo i pro osoby s rozhodovací pravomocí v politice, zdravotnictví a byznysu. Osoby nahlášené společnosti Swissmedic jsou odpovědné za veškeré škody vyplývající z tohoto uvádění v omyl, zejména za poškození zdraví obětí.
Mezi požadavky právníků, jejichž celá práce v tomto případě byla zveřejněna na tomto webu ochrany veřejného zdraví, patří okamžité pozastavení schvalování všech mRNA vakcín. Podle právníků by navíc mělo být okamžitě zahájeno trestní řízení proti odpovědným osobám ve Swissmedic. V tomto případě už bylo zahájeno první kantonální trestní řízení proti očkujícím lékařům. Veřejnost by měla být pravdivě informována o všech relevantních skutečnostech pro posouzení poměru rizika a přínosu přípravků. Vedlejší účinky očkování mají být nyní efektivně zaznamenávány pomocí vylepšeného systému.
Švýcarská média totiž o trestním oznámení informovala poměrně široce. Tématu vedlejších účinků očkování se stále častěji věnuje i veřejnoprávní stanice SRF – včerejší zpravodajství upřímně hlásilo míru závažných nežádoucích účinků 38 procent. Kromě myokarditidy byly jasně identifikovány i další nežádoucí účinky, jako je reaktivace viru a možnost závažných komplikací.
V Německu mezitím soud nedávno vynesl verdikt, že na faktickou lež ministra zdravotnictví Karla Lauterbacha o očkování „bez vedlejších účinků“ se vztahuje „svoboda projevu“ – soud tam zjevně otevřeně schvaluje klamání veřejnosti…
tvfilmvideohudba.wordpress.com 